Můj letošní ročník PAFu v podstatě odstartoval ambiciózní site – specific projekt všestranného pražského kolektivu BCAA system, situovaný v olomouckém krytu civilní obrany, který banda na jednu noc proměnila v postapokalyptický taneční úkryt. Před vstupem dostal každý návštěvník kapesní světýlko poslední záchrany, které představovalo skromnou útěchu v jinak temných prostorách komplexu. Zevnitř byl kryt mnohem prostornější, než by se z venku mohlo zdát, a členové BCAA si na jeho dekoraci společnými silami dali velmi záležet. V místnostech byly instalovány působivé tematické objekty z pneumatik, kanystrů, větví a dalších předmětů, které by mohly být snadno k nalezení po hypotetické tragédii na zemském povrchu.
Program noci, který se rozprostíral až do brzkých ranních hodin, představoval DJ sety členů kolektivu, zaměřené především na současnou podobu experimentálního klubového zvuku, doplněné o dvě live vystoupení – performance Olbrama Pavlíčka pod uměleckým pseudonymem 93echoesandsirens, který byl zároveň autorem části instalovaných objektů, a Michala Plodka, vystupujícího pod přezdívkou bilej kluk. Olbramovo živé vystoupení představovalo špinavé, abstraktní a hlučné droneové smyčky, doprovázené intenzivním, dravým a pouze vzdáleně srozumitelným lyrickým projevem. Bilej kluk, který takto „živě“ vystupoval poprvé, zase mixoval klubové beaty, do kterých zpíval s výrazným, podmanivým autotune efektem. Oba živáky pro mne představovaly vrchol v jinak z pohledu návštěvníka bezchybném programu. Nechybělo ozvučení hned v několika místnostech, doprovod světel ani kouřostroj. Celkový dojem z večera byl úchvatný a tak trochu z jiné země.
Kryt se na jeden večer proměnil v hudební klub, který by s trochou štěstí mohl bezpečně konkurovat těm vyhlášeným směrem na západ, ačkoliv méně zasvěcené publikum možná nemuselo této kvality zcela dohlédnout. Atmosféra spletitého krytu dohromady s propracovanými instalacemi i kvalitním hudebním doprovodem dala vzniknout neobvykle silnému zážitku, který se jen tak nevidí. Kolektiv BCAA i všichni k němu přidružení aktéři onoho večera i zbývajícího programu PAFu vyzařují přátelskou soudržností, vytříbeným vkusem který je zároveň aktuální, značnými schopnostmi i nadšením pro věc.
Foto: Marcel Skýba
Značným zklamáním se pro mne naopak stal sobotní koncert britského experimentátora Gaiky, na jehož další show jsem se těšil už od dubna minulého roku, kdy vystoupil v nyní již uzavřeném klubu Neone a jehož koncert pro mne byl jedním z nečekaných highlightů toho roku. Jeho nedávný podpis smlouvy u legendárního labelu Warp vedl k tomu, že Gaika začal koncertovat pro širší spektrum posluchačů po celém světě, a musel tak dozajista svou show různým, více či méně zasvěceným návštěvníkům přizpůsobit, a především ji zklidnit.
Oproti onomu pražskému vystoupení postrádalo to olomoucké dravou energii a syrovost, skladby gradovaly nelogicky a nezábavně, a ačkoliv měly své silné momenty, byly rychle střídány nudou. Musím konstatovat, že jak mne Gaikova tvorba při poslechu doma mnohdy naprosto pohltí, naživo se to tentokráte ani vzdáleně nestalo, a když jsou skladby zábavnější na albu než live, je něco špatně. Gaika druhý den na představení svého audiovizuálního projektu The Spectacular Empire zaspal, já jsem nakonec nevstal vůbec.
–
Text: Martin Stündl Foto: Gabriela Knýblová a Marcel Skýba, PAF
Pridaj komentár