Otázky prežitia si kladieme pri každej návšteve lodi. Nenápadne sa obzeráme, koľko ľudí má ešte doraziť? Ako dlho trvá lodi než sa potopí? Koľko rezonujúceho zvuku a ľudských bytostí ešte zvládne? Smejeme sa na predstave, ako plávame na breh. Druhý breh. Nekonečný hluk otázok. V dejvickej Klubovni nás nešetria a verím, že ani nebudú! Toľko hluku pod ktorým oblečenie na tele s ľahkosťou tancuje. Jednota nás prevedie cestou, nie je sa čoho báť.

Na Altenburg 1964 s čerstvým albem Nest se k nám vrátí belgické power trio Brutus (Sargent House). Naposledy jsme je měli příležitost vidět před Chelsea Wolfe v Lucerna Music Baru. Valivý postmetal nebo sofistikovaný rock and roll?

 

Nikam nespěchající tempo hněvu Big Brave (Southern Lord) vychází z minimalistického složení kapely: dvě kytary, bicí a vokál. Zoufalstvím a totální naléhavostí prosáknutý hlas Robin Wattie okamžitě zaujme, stejně jako civilní vystupování tria. V jejich nekompromisním projevu se přesně potkává slowcore a sludge: představte si, jak by zněli Burning Witch s Codeine a The Sugarcubes. Nebo hodně zpomalení Sonic Youth, když zpívá Kim Gordon. Vzdáleně připomenou i tuzemské Nod Nod, ovšem abstraktnější a obnaženější. Po koncertě v Underdogs‘ se k nám kapela vrací s čerstvým albem A Gaze Among Them, které už sbírá naprosto nadšené recenze.

Jednota na vodě feat. Big Brave, My Disco, Brutus, Five Seconds to Leave, Tosiro 

neděle 19. května 2019, Praha – Altenburg 1964

Australští My Disco si udělali jméno coby kapela, která nahlédla z osobitých úhlů postpunkový revival – a svůj jedinečný zvuk pilují s každou další deskou. Ta aktuální, Environment, vyšla na renomovaném labelu Downwards Records. Domácí barvy budou hájit Five Seconds to Leave a Tosiro, dvě kapely na společném turné na podporu aktuálních nahrávek. První jmenovaní vydali letos na vinylu album Nina Who Wasn’t, na němž suverénně vystřihli stylový kotrmelec. Kdysi instrumentální kapela se odklonila od postmetalových atmosfér směrem k emocionálním písničkám, aniž by ovšem přišla byť jen o špetku naléhavosti a intenzity. A pokud bychom postmetal vnímali jako jednu z vývojových větví alternativního hardcore punku, Tosiro by mohli sloužit jako ideální příklad spojnice mezi těmito styly. Stopy screama teď ustoupily dusnému sludgi, album Postila vychází jen pár dnů před
koncertem.

Hey Colossus konečně v Praze!

Kytarová psychedelie, omamnost, postkdesicosi. Podobnými charakteristikami se to v posledních letech jen hemží, najít mezi nimi alespoň něco jen trochu osobitého, je nesmírně těžké. Tím spíše vynikne hudba, kterou od roku 2003 tvoří londýnská kapela Hey Colossus – té vyjde v polovině května už dvanácté album, v našich krajích však zahraje vůbec poprvé. A neměli byste u toho chybět. Hey Colossus jsou totiž mistry úderných kytarových skladeb, které si posluchače elegantně omotávají kolem prstu. Kytarovou vichřici budou na novince Four Bibles mírnit i klavír anebo housle, ty dokonce v podání Daniela O’Sullilvana (Grumbling Fur, This Is Not This Heat). Nasrat na nekytarovou postpsychedelii, tohle je stejně tak vynalézavá jako přímočará hudba, že se jakékoliv šuplíky zavírají s prvním zabráním do strun. Pokud fandíte kapelám jako Pontiak, Gnod anebo Acid Mothers Temple, neměli byste v dejvické Klubovně chybět.

 

Hey Colossus + Lebanon středa 23. května 2019, Praha – Klubovna

Feel good hudba s výrazným ostřím. Večer příhodně zahájí nevyzpytatelní Lebanon, kapela jedné desky a mnoha plánů, které rozvíjí nenuceně, ale s o to větší pádností. Olomoucká čtveřice, která stojí též za kolektivem 8848, letos dotáhla k vydání netradiční debutový release a patří mezi ty, které se nemusí bát spojení „čekejte neočekávatelné“. „Disharmonie, nečekané vpády elektroniky, když žert, tak hodně uštěpačný,“ psal o nich měsíčník Full Moon. Jsme si jisti, že si s Hey Colossus porozumí, stejně jako si s oběma kapelami budete notovat vy.

Text: Mária Karľaková / Zdroj: Jednota

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *