Jonáš Klos aka litterbin je český dj, producent a hlavně velký milovník hudby. Jeho jméno jste mohli zaslechnout v souvislosti s pořádáním pražských akcí s názvem Pink Party nebo také Future Jiskří, což je zároveň i jméno pro nově vzniklý kolektiv, který momentálně kromě litterbina tvoří i hudebník Toyota Vangelis, drag queen Miss Petty a DJka Nevinnost. Jonáš vyrůstal v Ostravě, ale nyní bydlí a vystupuje hlavně v Praze, kde jsme se sešli a společně dali dohromady obsáhlý rozhovor. Ten popisuje jeho vztah k hudbě, tvorbě a pořádání akcí.
K tomu všemu jsme vám připravili i exkluzivní, zhruba čtyřicetiminutový mix vytvořený přímo pro Swine Daily, který si můžete poslechnout na našem SoundCloudu, a fotografie z některých Jonášovo vystoupení.
Představ se pár slovy, kdo je Jonáš a kdo je litterbin? Jaký je v nich rozdíl?
Noo, první věc, co mě k tomu napadla je, že se mě jednou za čas někdo zeptá, proč si říkám litterbin. Když se mě na to někdo zeptal poprvé, tak jsem nad tím začal přemýšlet, ale zjistil jsem, že už si to nepamatuju. Vzniklo to, když jsem začal dělat hudbu, třeba ve čtrnácti, nebo patnácti letech a nahrával jsem mixy, ke kterým jsem dával artwork s fotkami košů. Proč, nebo co to mělo znamenat, to už nevím. A to se mi vlastně líbí, protože jediné, co to pro mě znamená je, že jsem to já a pod tím jménem tvořím tu hudbu a hraju a přijde mi to takhle super. Ale mezi každodenním Jonášem a litterbinem na stagi nerozlišuji, je to úplně ten stejný člověk. Akorát v reálném životě jsem spíš stydlivý, ale jinak jsem docela extrovert a to se právě víc projevuje na té stagi. Nestydím se tam za nic, já tam prostě skáču, řvu… A takový jsem asi i v reálu, ne že bych potřeboval mít alter ego, vystupovat ze svojí zóny nebo něco, pro mě je to jako jeden život.
(littterbin – Skautský institut, fotografie: Natalie Kaincová)
Jak dlouho tvoříš hudbu a co tě k ní přivedlo?
Když to vezmu úplně jako od začátku, tak v šesti letech jsem začal hrát na klavír. A když jsem vyrůstal, tak jsem začal chápat, že klavír není jenom něco, kam mě nutí chodit rodiče, ale vlastně mě to docela baví. Tak jsem začal skládat i své vlastní písničky. Navíc můj otec, už od doby, co jsem se narodil, dělal elektronickou hudbu (hrál i v kapele, ale zrovna v devadesátkách dělal právě takový rave, hardcore) a byl jeden z prvních v Česku, kdo tu dělal něco takového. Poslouchal jsem to prostě odjakživa a ve zhruba ve čtrnácti jsem to začal chtít dělat taky. Tak jsem řekl tátovi, jestli by mi to nemohl ukázat a on mi stáhnul software, ukázal základní funkce a řekl: no tak to zkoušej. Začal jsem dělat svojí hudbu a skládat, no a to vlastně dělám dodnes. Já jsem vždycky chtěl být DJ, ale vlastně jsem dřív začal produkovat, než fakt DJovat. A protože jsem vyrůstal v Ostravě, kde se nedělo nic, co bych měl rád, maximálně nějaké EDM party, tak když jsem přišel do Prahy na univerzitu, organizovala se nějaká akce a někdo přišel s tím, že potřebuje DJe, tak jsem řekl, že já jsem DJ. Nikdy dřív jsem to před lidma nedělal, ale chtěl jsem se chytnout té příležitosti. A od té doby, co jsem v Praze, tak hraju.
Zajímá tě kromě hudby i jiné umění?
Jo, zajímá, ale spíš v tom smyslu, že jdu do galerie, nebo na film a něco se mi zalíbí, ale ne, že bych tomu úplně rozumněl. Hrozně miluju Bauhaus a konstruktivismus. Nevím, proč to ke mně promlouvá, ale strašně se mi to líbí. Možná je to tím , že když mi byly asi tři, čtyři roky, tak mi táta ukázal Kraftwerk a oni měli vizuální estetiku hodně inspirovanou právě tady tím, tak si říkám, jestli mě to náhodou nějak neovlivnilo. A potom rád sleduju současné umění. Nejraději chodím na výstavy mladých lidí, co studují třeba na UMPRUM nebo AVU. Hrozně mě baví třeba Miriama Kardošová, která dělá strašně super performance a nebo mám rád i “profláklejší” současné umělce, jako například Krištof Kintera. Nedávno mi ještě učarovala výstava Fragility of Context od Marka Šilpocha, kde měl svoje světla. Taky si ještě tvořím covery ke svým věcem, ale to dělám hrozně amatérsky v GIMPu. A je to vlastně hrozné, ale vždycky to doženu do stavu, když už se mi to líbí, nebo dělám takovou tu trash grafiku, kdy to má vypadat hrozně a tím pádem je to vlastně v pohodě.
(grafika: litterbin)
Kdyby sis mohl vybrat jedinou nadcházející událost, kam bys nás pozval?
Tahle otázka by byla mnohem jednodušší v době, kdy se konaly pořádně akce. Ale určitě vím, že půjdu na Lunchmeat Festival, protože věřím, že bude když byl i loni. A na tuhle akci chodím už 7 let v kuse a nikdy mě to nezklamalo, takže věřím, že to bude super. (Náš fotoreport z akce Till The Last, která se odehrála 13. srpna 2021, si můžete prohlédnout na našem Instagramu pozn. red.)
Chystáš ve své tvorbě na tento rok něco speciálního?
V září konečně vydám svůj první singl a chtěl bych na to co nejrychleji vydat EP, ze kterého ten singl je. Už jsem říkal, že to vydám loňský podzim, pak toto jaro, ale ono to všechno tak trochu koliduje a nevím co dřív. Minimálně ten singl ale určitě vyjde. Je to vlastně nejpopovější věc, co jsem kdy udělal. Na druhou stranu to EP ale vůbec popové nebude. Každý track úplně jiného žánru a tohle bude právě ta jedna popová věc. Nechtěl bych říkat, že je to úplně hyperpop, ale ty prvky z toho se tam určitě najdou. Jmenuje se to tearsines. Zahrál a zazpíval jsem to teď úplně poprvé na Stalinu a myslím, že to mělo překvapivě docela úspěch.
(Křest Miss Petty – Studio Alta, fotografie: Natalie Kaincová)
Řekneš něco víc o té akci na Stalinu?
To byla první party našeho nového kolektivu Future Jiskří, který jsme založili na půdorysu spolupráce na tracku „Jinak to nejde“ – Toyota Vangelis, Miss Petty, já a pak i moje dlouholetá kamarádka, DJka a songwriterka Nevinnost. Hrozně nám s tím pomáhá Pierre Urban z Radia 1 se svou promotérskou platformou GoodGood a dopadlo to úplně nad naše očekávání. S tím kolektivem jsme se vlastně inspirovali na pražské techno scéně, která se formuje díky mnoha různým crew, ale všichni jsou strašně temní a my naproti tomu chceme udělat velký hyperpop statement, kdy všechno bude euforické, barevné a radostné. My všichni máme rádi techno, ale chceme tady udělat něco jiného. A to, co vlastně obecně vystihuje moji práci je, že vždycky chci dělat něco úplně jiného než ostatní. Hrát hudbu, co tu nikdo jiný nehraje, nikdo jiný nedělá a která tady chybí, ať už je to cokoli. A je to hrozně těžké, protože jakmile jsou lidi na něco navyklí, tak hrozně rádi chodí na to, co už znají, a když chceš dělat něco nového, tak musíš být vytrvalý, protože se to ti lidi musí naučit. Tohle teda není první akce tohohle typu, protože já už jsem od roku 2018 součástí organizace Pink Party a tam vždycky přijde něco mezi 20-80 lidma, protože to spíš děláme pro zábavu a low cost, takže to nemá skoro žádnou propagaci. A to je taky jedna z mých nejoblíběnějších akcí, co si vždycky strašně užívám.
Tam jsme třeba udělali opening set, kde hrál můj brácha, který není vůbec DJ, ale on se namaloval a zahrál tam Britney, Madonnu, PC Music a tak.
Takže abych to nějak shrnul – chápu, když někdo poslouchá jenom techno, ale já dělám hudbu, protože ji mám rád obecně. Poslouchám všechno od popu přes alternativní rock, elektronickou hudbu od noisu po Martina Garixxe a na všem je něco zajímavého. A mě hudba přitahuje jak z toho emocionálního, tak technického hlediska, takže si tam vždycky najdu, co mě baví. A proto když jsem objevil PC Music, SOPHIE a další, tak jsem byl nadšený, protože to propojilo tyhle odlišné hudební světy.
(Křest Miss Petty – Studio Alta, fotografie: Natalie Kaincová)
Jak vypadá takové pořádání akce? Co tě na tom nejvíc baví a co tě naopak štve?
Můj nejlepší zážitek je, když jsme dělali party s GFOTY v létě 2019 a to byla moje první zkušenost, kdy jsem sem zval někoho ze zahraničí. Já na tom miluju ten proces. To, jak tam jsi, z té akce skoro nic nesĺyšíš, protože tam furt lítáš a něco zařizuješ, ale je to strašně super a nabíjí to euforií. Hlavně když přijdou lidi a povede se to, tak je to nejkrásnější. Nejhorší jsou na tom asi ty prachy, to, že ty do toho investuješ šílené množství peněz a počítáš s tím, že potom třeba nebudeš měsíc jíst. Pokud budeš mít štěstí, tak budeš, ale spíš musíš počítat s tím, že ne. Můžeš mít den, kdy se nebude konat žádná jiná velká akce, k tomu budeš klidně dělat promo za 500 tisíc a ti lidi stejně prostě nepřijdou. Je to úplně random ruleta, jestli skončíš na ulici, ale je to super.
A jakou nejlepší akci máš za sebou a co bys naopak rád ještě zažil?
Strašně jsem si užil když jsem minulé léto hrál na Cukru, na active listening stagi, kde jsem hrál takový hybridní dj set. Tu stage kurátoroval Oliver Torr (naší recenzi na jeho debutovou sólovou desku s názvem Fragility of Context si můžete přečíst zde, pozn. red.) a já jsem tam měl zároveň i svoje synťáky, takže to byla taková live improvizace. Hrál jsem při východu slunce, a ten set jsem si na to připravil, podle toho. Na tmu, postupné svítání a samotný východ. Bylo to trošku opožděné, ale vlastně i tak to bylo hrozně skvělé. Dobře taky vzpomínám na svoje první zkušenosti s DJingem, organizací akcí na Hollaru, nebo první Whiskas, kde jsem hrál asi v únoru 2018, což byla vlastně první velká akce, kde jsem hrál. Oni předpokládali, že tam skoro nikdo nepřijde, proto to zároveň měl být poslední Whiskas, ale nakonec se zaplnil celý klub FAMU. A nebo ještě zmíním party na Mezibranské, což je vlastně komunitní byt, kde vždy byla nejlepší atmosféra a nejlepší lidi. A co bych rád zažil? To je asi utopie, ale já bych chtěl hrát na obrovských festivalech před deseti tisíci lidmi, ale hrál bych tam fakt dobrou hudbu, kterou mám rád. Mým snem je hrát na obrovských akcích tohohle typu, všude po světě, ale bez kompromisu té kvality.
(litterbin a Nevinnost – Skautský institut, fotografie: Natalie Kaincová)
✱ Nezapomeňte sledovat litterbinův Instagram a SoundCloud! ✨✱
【 Rozhovor: Natalie Kaincová 】
Pridaj komentár