KVIFF je ve svojí půli a letošní dramaturgie nabízí široké spektrum zajímavých snímků s novými pohledy, které se k nám do kinodistribuce nedostanou. Pokud chcete zažít unikátní projekci, která se v našich končinách nebude opakovat, čtěte pozorně naše tipy.

Sleep Has Her House/Spící Lůno

Scott Barley, po vzoru Slow cinema, natočil na svůj iPhone zcela mimořádnou větroplachou esej. Oproštěn od dialogů, tradičního narativu, jednoty místa a času, nám zprostředkovává “příběh” větru. Cestuje údolími, jezery, lesy a vodopády, nemaje žádných překážek. Spící lůno nás vrací k přírodním světům, k jejich čistotě, skrze základní minimalistickou formu. Zároveň se jedná o velmi křehký experiment, který se pohybuje mezi realitou a nočními můrami, mezi kinem a snem (u Karlovarských diváků obzvlášť). Vizuální abstrakce vytvořená zcela jednoduše, přesto podmanivá a vtahující.

The Eyes of Orson Welles/Oči Orsona Wellese

Pokud z letošní nabídky dokumentů na KVIFF některý z nich vyzdvihnout, pak právě dokument filmového kritika Marka Cousinse (The Story of Film: An Odyssey). Formou dopisu adresovaného mistrovi, Cousins nahlíží na Orsona Wellese skrze jeho doposud nezveřejněné kresby a malby. Orson Welles je tu vykreslen jako umělec vizuální, jako auteur podle Alexandreho Astruca a jeho koncepci filmu kamera-pero (caméra-stylo). Cinefilní dokument je erudovanou podívanou, zaplněný intertextuálními odkazy a autobiografickými interpretacemi snímků skrze kresby a malby.

Da xiang xi dI er zuo/Sedící slon

Epický debut a zároveň i poslední snímek spisovatele a režiséra Hu Bo prezentuje čínský nezávislý film. V promyslených dlouhých záběrech sledujeme čtyřhodinovou mozaiku složenou z postav lokálního zloděje Yu Chenga, důchodce Lao Jin, mladého studenta Wei Bu a jeho šikanovaného kamaráda. Sedící slon představuje mikroskopickou sondu do charakterů postav a jejich možností volby. Jedná se o jeden z nejsmutnějších snímků z celé karlovarské přehlídky, nejen svým existenciálním vyzněním, ale hlavně sebevraždou Hu Boie (po dokončení prací na filmu). Cenzurou proškrtaný čínský film přišel o jednu z hlavní postav nezávislého umění.

Ang Panahon ng Halimaw/Období ďábla

Černobílý diegetický muzikál z Filipín od čelního představitele hnutí Slow cinema Lav Diaze, je příběhem z období brutální vlády presidenta Marcose v závěru 70. let. Značkou režiséra jsou i v tomto případě uživané statické záběry s neuvěřitelnou hloubkou pole, monochromatický vizuál, absence postsynchronních úprav dialogů.

–

Text: InTerrre$