Report: Slauson Malone 1 + Rachika Nayar + dné + eastworks. Praha – Studio hrdinů, 16.11.2023. Heartnoize.
Popsat-li večer jednoduše, potom mnoho interpunkčních znamének a něco ve smyslu „struny ad absurdum.“ Chodím nahoru a dolů mezi bunkrem a kavárnou. Přišla jsem pozdě, jsem se líčila, nestihla eastworks (proč nikdo nikde neřekl, že je to Zuzana Sagitariová????) a zřejmě prohloupila, i když jeden z lidí, co set chválili, nosí triko bar italia a Algiers jsou podle něj „vyjebaná sračka.“ Některé názory jsou si rovnější než…
Jan Kuča Photography
Velice karanténní vibe vystoupení dné a to v pozitivním slova smyslu (ta část karantény, kde mám spousta času na vaření, sebereflexi a plácání věcí z hlíny samozřejmě, ne ta, kde chodím ke kontejneru s jednou flaškou od magnézky a chci uškrtit svoji nejbližší rodinu). Týpek úplně sám obklopený stroji, klidný. Celý koncert, když zavřu oči, vidím sluneční světlo ráno v kuchyni a je mi ok. Intimita, že z toho jde strach. „Ahoj já jsem dné,“ „dobrej zvuk“ a „tak to bylo všechno, díky“ si říká myslím sám pro sebe.
Dné. Jan Kuča Photography
Sprintuju z pocitově pětiminutového setu Rachiky Nayar, který jsem prozevlila v poloze, jež byla by pohodlná, kdybych pod sebou neměla fakin beton (představovala si přitom hezký věci a bylo mi dobře), abych stihla bar dřív, než se tam udělá fronta na banány, a daří se mi. Slyším komentář „jsem byla trochu zklamaná, že to nebylo víc taneční,“ a v reakci na něj památná slova:
„k tý katarzi si dojdeš, i když sedíš.“
Slauson Malone se jako člověk jmenuje Jasper Marsalis. Přichází asi v půl jedenácté (má dva opasky??) a s ním Nicholas Wetherell, který vypadá jako někdo, kdo ve volných chvilkách mezi splýváním s violoncellem a ukájením se oktávou po dlouhé zvětšené septimě vraždí děti. Pak se děje dlouho intro. Pak se bordel, válení se po zemi a řev střídá s okamžikem Celkem Normálního Zpívání a opět bordelem, vrzáním na cello, virtuosním pochopitelně, samply sebe sama. What time is it? Strašně vypjatá stoupajcí kvílící struna. Vedle sebe položené vlny napětí – uvolnění – napětí – uvolnění – cítím věci, co těžko jmenovat, a celé to trvá hodinu (pocitově opět méně). Analýza dojmů venku na cígu má výstup ?????, následně se daří však rozklíčovat adekvátní reakci „kámo…“
Jan Kuča Photography
Zavírají. Beru chábry a jedem na Vinohrady. V poznámkách druhý den najdu:
jasper marsalis zachranuje kotlety, ktery zrusil anton newcombe
Zpytuju svědomí nad vlastní boomeřinou, když se ne a ne zbavit dojmu, že se to mohlo obejít bez toho divadla, protože muzikou by to jednoznačně utáhli. Odpověď: „To je jenom divadlo.“ Otázka: „A jsou teda jako… dobrý?“ Odpověď: „Já nevim.“ Někde mezi pozdější horou bar-keců leží vtípek, že jestli ten cellista v rámci čerpání kreativní energie zabil ty děti jenom třeba dvě, je to eticky rovnovážná pozice. (Jsou.)
Jan Kuča Photography
–
Text: Ema Labudová
Pridaj komentár