Mladá pražská producentka Zagami Jericho vystoupí dnes ve 21:00 v Kapli božího těla na Konviktu v Olomouci v rámci Academia Film festivalu. Její jemný hlasový projev kontrastuje se synth-popovými melodiemi inspirovanými cyberpunkovou kulturou. Přečtěte si náš krátký rozhovor s tímto nadějným objevem současné nezávislé hudební scény.
„Já miluju město. Jsem městský typ. Na vesnici bych se trápila. Potřebuju usínat s turisty pod okny a oranžovými světly v pokoji. „
Jestli ti nevadí otázky typu „ Vladimíre, co vlastně znamená to 518?“, tak se zeptám: Proč Zagami Jericho?
Protože od nějakejch 10 let jsem na internetu vždycky vystupovala pod nějakou přezdívkou a marně se snažila, aby se mi tak říkalo i v reálným životě. Někdy okolo 14-15 jsem si převzala Jericho od ex-ilumináta Lea Zagamiho, to se chytlo a dneska mi tak říká takřka každej.
Fullmoon o tobě píše jako o zázračném objevu, který se vynořil z hlubin bandcampu. Jak vnímáš ty sama sebe a svoji dosavadní hudební kariéru?
Já se vnímám asi podobně, ale možná bych byla radši, kdybych bývala byla objevena později. A kariéra je zatím dost v začátcích, ale je to zábava. Těším se, co následující roky přinesou.
Když už jsme u Fullmoonu, tak je nutno podotknout, že ti spolu s rádiem Wave věnují docela dost prostoru. Dostalo se ti pozornosti i od jiných médií? Popřípadě řekla bys mi, jak se stalo, že ses dostala do povědomí lidí? Přiznám se, že bych o tobě v životě nevěděl, kdybych tě neviděl na meme shitposting threadu na facebooku našeho společného kamaráda.
O tom to asi bude, no. Já pořád na svůj profil něco přidávám, lidi se přes ten obsah ke mně dostanou, sledují mě a když mezi postama prohodím, že vlastně dělám hudbu… Asi takhle nějak to u mě funguje. Ale taky si přímo přidávám DJs, producenty, rapery, lidi z průmyslu, musí se tomu jít trochu naproti, protože ne každýho zajímají obrázky kočiček. Support tu byl taky od Radia 1, ale Wave mi svojí aktivitou pomáhá neskutečně. Bez nich by to asi všechno trvalo mnohem dýl.
Praha je nepochybně město neomezených možností. Je pozice „urban child“ důvodem, proč jsi se rozhodla pojmenovat svoji prvotinu „ The City is my church“, nebo je v tom ještě něco jiného?
Já miluju město, jsem městský typ, na vesnici bych se trápila. Potřebuju usínat s turistama pod okny a oranžovými světly v pokoji. Každý aspekt je dost uklidňující a když toho má člověk dost, vždycky může zůstat u sebe v pokoji a to město k němu jen tiše promlouvá. Musím se ale přiznat, s touhle větou přišel už někdo přede mnou, víceméně cituji kus textu z Midnight City od M83. Že tak svoje album pojmenuju jsem se rozhodla ještě pár let předtím, než jsem na něm vůbec začala pracovat, protože ta věta mnou hodně rezonovala.
Esteticky se odkazuješ na motivy futuristické dystopie. Myslíš, že budoucnost tkví v neony ozářené špíně velkoměsta?
Já budoucnost vidím jako čistý minimalistický high-tech ráj, který stojí v souladu s přírodou a veškerým životem v ní. Ze všech scénářů je tohle zatím však nejvíc utopistická představa. Zatím jsme spíš v tý špíně, jak říkáš. Ale i to má svoje kouzlo. A hlavně, future is now! Cyberpunk je alive víc, než kdy předtím. Hlavně když se člověk začne hodně zajímat o tenhle svět a jak to tu všechno funguje, je to až šílený, jak se proroctví 80′-90′ spisovatelů naplňuje.
Zanedlouho vystoupíš na Academia Film Festivalu v Olomouci. Jak se do Olomouce těšíš? Navštívila jsi ji někdy předtím?
Nenavštívila. Kdyby nebylo hraní, asi se mimo Prahu vůbec vypadám, takže jsem hodně ráda. Navíc budu hrát v úžasných prostorách kaple Božího těla, takže se tam hodně těším. Myslím, že to bude perfektní místo na speciální spirituální set!
Máš nějaký specifický rituál před koncertem? Jak vnímáš své vystupování? Jsou to pro tebe jedinečné záležitosti, nebo se snažíš dodržovat nějakou uniformní show?
Já s tím koncertováním teprve začínám, takže rituálem je zatím dost velká nervozita a zapomínání playlistu. Samotný shows jsem vnímala rozpačitě, ale od posledního koncertu ve Zlíně jsem se rozhodla na to prostě kašlat a bejt v pohodě, udělat z toho zábavnej event a nenechat se sama sebou vynervovat. After all, tu hudbu dělám hlavně pro sebe, žejo.
Kteří umělci, popř žánry, tě nejvíce ovlivňují a motivují tvořit svoji hudbu?
Největší motivací asi bude ta samotná potřeba něco tvořit. Možnost vyjádřit se a zaujmout tak ostatní, to je na tom nejkrásnější. Ze žánrů mě nepochybně ovlivňuje elektronická taneční hudba, to je směr, kterým bych se chtěla vydat, ale zároveň mám ráda současné popové hvězdy, obzvlášť ty, u kterých perfektně funguje takovej ten kult osobnosti. U taneční hudby právě něco jako ego a osobnost padá, takže já chci najít střed.
Máš i nějaké preference v rámci výtvarného umění? Nebo oblíbené umělce, které bys chtěla zmínit?
Whoah. No, nevím. Ha. Já vizuální inspiraci čerpám hlavně z tumblr, kde se pravej zdroj hledá těžko a že bych konkrétně něcí tvorbu sledovala se asi taky říct nedá. Ale mám moc ráda Damascus a YRU, jejich oblečení a boty za umění považuju, jsou to krásný věci.
Sledujte naše videá a fotky z AFO festivalu na našom Instagrame alebo Facebooku ⏪
–
Text: Karel Havlíček
Pridaj komentár