Poľský OFF Festival sa odohral už pomerne dávno (3.8-5.8.2018). Tento rok sa nám podarilo vyslať ilustrátora Jindřicha Janíčka (1/2 vydavateľstva Take Take Take). Report vám prinášame s oneskorením no nebude to fotoreport, ani oslavné texty na hudobníkov. Tentokrát to sú ilustrácie z festivalu spojené s úprimnou recenziou od Jindřicha.

Nech sa páči: OFF Festival Katowice 2018

Bishop Nehru

První věc, kterou jsem na festivalu viděl. Moc se mi nechtělo jet na festival, kde jsem 95% vystupujících neznal (jel jsem kvůli Charlottě) a Bishop byl jedním z těch pro mě neznámých. Byl ale skvělý. Třeba by to nemuselo být tak špatné, poslechnout si neznámé věci a objevit nové interprety. Bohužel byl to první a poslední případ tohoto druhu.

Como Mamas

Tohle mohlo být skvělé. Před koncertem to tak i znělo. Černošské ženy z Mississippi zpívající gospel. A chvíli to skvělé opravdu bylo. Než se hudba začala opakovat a k tomu přibylo uvědomění, že křesťanské historky mezi písněmi a poselství písní samotných berou naprosto vážně. Ježíš je největší a vše vyléčí! Dav fanoušků je miloval a já odešel v polovině koncertu.

off_Como Mamas_05

Brian Jonestown

Na nich jsem byl jednou v Praze a na shlédnutí vystoupení jsem se těšil, ale odešel jsem předčasně, protože byli docela namyšlení. Možná jsem jen neměl náladu na dlouhá a často nezajímavá kytarová sóla a ’’důležité’’ řeči mezi písněmi, které nikam nevedly. Dal jsem jim druhou šanci. S tím že omezený čas, který na festivalu mají, pomůže osekat tyto dva aspekty. Ale bohužel, zážitek to nezlepšilo.

off_Brian Jonestown_06_b

Yasuaki Shimizu

Nepamatuji si vůbec nic z té hudby. Hrál na saxofon a měl bílé vlasy.

off_Yasuaki Shimizu_08_a

MIA

Poprvé jsem ji viděl před pár lety na Pohodě, kde to byl jen hluk. Ani se nesnažili vyřešit nazvučení, jen křičela, ostatní křičeli a byl z toho nerozeznatelný šum. Tady se daly rozeznat písničky i melodie! Byla to zábava. Asi hlavně zásluhou tanečnic a DJky/druhé zpěvačky, která vlastně obstarala veškerou hudbu, asi 55% zpěvu a většinu řečí mezi písněmi. MIA působila otráveně. To byla, jak předpokládám, součást zábavy. Tanečnice jely naplno. Možná si říkáte, že nejsem zrovna expert na hudbu a její recenzování a máte pravdu. Znal jsem dvě písničky před koncertem – Paper Planes a Born Free. Opravdu nejsem správný člověk na hudební reportáže. Byl jsem tam poslán kvůli kreslení.

Jon Hopkins

Na festivalu se nemohlo vynášet jídlo a pití z uzavřené části areálu, což hodně omezilo odpadky v okolí pódií (jediné odpadky třetí den před hlavním pódiem byly neuklizené kytky, které házela M.I.A. do diváků a které k nim nedolétly), ale taky to znamenalo, že některé koncerty člověk zmeškal kvůli potřebě občerstvení, nebo jako v tomto případě, díval se v sedě přes hlavy ostatních unavených návštěvníků jak se tam v dálce něco děje. Byl to poslední koncert toho dne, s ničím se nekryl a tak byl víc nahlas, než všechny předchozí. Ušlo to, i když tento můj pocit je asi zkreslen vyčerpáním a únavou.

off_Jon Hopkins_15King Ayisoba

První koncert druhého dne. Opravdu o něm nic nevím, nevím jak ho popsat. Tradiční hudba z Ghany? Podle wikipedie. Bylo to skvělé. Ale uvědomil jsem si, jak nerůznorodí jsou na tomto festivalu návštěvníci. Byli jsme všichni bílí. Nejbělejší dav, jaký si dovedete představit. Včetně vyholených boků hlavy, neustále se opakujících tenkých kulatých brýlích, ať už na chlapech či holkách, a tancování mimo rytmus. Inu, středoevropská zábava.

Rolling Blackout Coastal Fever

Vůbec nic jsem si nezapamatoval. Kapela tak nezajímavá, že vlastně ani nevím co napsat. Pár týpků, mají kapelu, mají kytary a baskytaru a bicí. A hrají. A jsou rádi, že hrají i mezinárodně podle toho co říkali mezi písněmi. Baskytarista mi připomínal někoho z Black Lips, ale je to jen vizuální přirovnání, protože hudebně byste museli z Black Lips vysát všechnu energii, nápady a nadhled, abyste dostali tohle. Vedle areálu festivalu je letiště a pár letadel nacvičovalo akrobatickou sestavu. Sem tam přehlušily i tu kapelu. To bylo dobrý.

off_Rolling_16Moses Sumney

Pršelo. Jeho koncert byl jediný ve stanu v tu chvíli, tak tam bylo narváno. Zdálky zněl jako Thom Yorke, ale ještě tišší.

off_Moses_18

And you will know us by the trail of dead

Jako bych se ocitl na druhé zkoušce kapely ze sousedství v tátově garáži. Nesehraní a s příšerným zpěvem (který se zlepšil vždy, když si zpěvák a bubeník vyměnili místa). Pak se ukázalo, že kapela vznikla v roce 1994. Nemám tušení, jestli členové, které jsem viděl na pódiu, jsou originální členové, nebo kdy proběhla případná výměna a nějak se mi to ani nechce zjišťovat.

off_And you will_19_bBo Ningen

To byla slibná zvuková zkouška. Víc jsem neviděl, šel jsem si zabrat místo v první řadě na Charlottu.

off_Bo_21_a

Charlotta (Charlotte Gainsbourg)

Jediný koncert, na který jsem se tak těšil, že jsem odmítal během něj kreslit. Schoval jsem si skicák a užil si to. Jediná zvláštnost je, že i přes obrovský úspěch a potlesk nezahráli ani jeden přídavek. A to to byl poslední koncert dne. Nevím, jestli je to na festivalech normální nebo ne, ale tady to bylo pravidlo. Další důvod proč vlastně na festivaly nejezdit. Obrázek je sestava na pódiu, kreslený druhý den na snídani.

off_Charlotte Gainsbourg_26Khidja

To bylo příjemný, ale taková moc uspávací hudba a bylo pozdě večer. Musel jsem odejít.

off_Khidja_22

David August

Další věc z jídelního koutku o půl druhé ráno. Vůbec nic z hudby si nepamatuji.

off_David August_25Wojciech Bakowski

Ještě než začal koncert, byl stan plný kouře. Nebylo jisté, jestli je to součást představení nebo opravdu hoří nějaká technika. Pak přišel nějaký plešatý kluk s ledvinkou (pověšenou napříč přes hrudník), měl něco napsáno na čele (fixou hádám) a začal recitovat do elektronické hudby, kterou pustil z jedné krabičky. Pak si zapálil cigaretu a sedl si k tomu. Bylo to dobrý, ale odešel jsem poté, co zarecitoval „dělám govno“ pravděpodobně v souvislosti s jeho vlastní tvorbou a navíc jsem chtěl dobré místo na No Age.

off_Wojciech bakowski_27_b

No Age

Měl jsem dobré místo, ale tohle není kapela na festivaly. Dva lidé, bicí a kytara. Na papíře to znělo dobře, ve Spotify před festivalem to také znělo dobře, ale za přímého slunce, vzdálení 10 metrů od nejbližších diváků to nějak ztrácelo na síle. Naštěstí press stan byl hned vedle, tak jsem mohl jít na limonádu a wi-fi a upravovat kresby z předchozího dne a poslouchat je dál. Asi jako kdybych si pustil Spotify k jiné práci.

off_No age_30

Clap Your Hands and Say Yeah

To bylo překvapivě dobré vzhledem k tomu pitomému názvu. Kryli se s Ariel Pink, takže jsem si užil asi tak tři písničky, něco nakreslil a šel pryč. Ale ten název je otravný (A co já vím, možná i ta hudba, kterou si už úplně nevybavuji. Vybavuji si jen pocit, který jsem měl v tu chvíli. Od té doby jsem je neslyšel).

off_Clap your hands_33

Ariel Pink

Působil jako rozmazlené dítě, které rodiče poslali do pokoje během večeře a zakázali mu chodit ven na jeden týden. Zároveň, i když se sotva pohyboval, působil, že každou chvíli spadne a neustále se opíral o stojan mikrofonu. Bylo to perfektní. Vrchol třetího dne.

off_Ariel Pink_35_a

Harry Merry

Vydržel jsem jednu písničku. Nevím, jestli to vypovídá víc o hudbě, nebo o mém stavu unavenosti a obecně neochoty po třech dnech přijímat nové věci. Myslím, že potom jsem si sedl na patník co nejdál od všeho a četl si knihu.

off_Harry Merry35_b

Zola Jesus

To byla velká zábava. Asi ne taková, jakou Zola zamýšlela, ale bavil jsem se hodně. Ten typ hudby co se tváří alternativně, ale vlastně je to dost snesitelný a dobře odsýpající pop (což není problém pro mě, konec konců jel jsem hlavně kvůli Charlottě), ale třešnička na dortu u Zoly byly její teatrální gesta a texty písní, které podle všeho měly být důležité, o něčem a hluboké (pokryla témata politiky v Polsku a USA a sebevraždy ve dvou po sobě následujících písních) a při tom krásně selhávaly a šlo jen o povrchní říkanky. Stál jsem v davu nejvěrnějších fanoušků, kteří prožívali každou sloku a divně se dívali na někoho, kdo tam jen stál a snažil se kreslit Zolu v divném oblečení, špatně osvětlenou, uprostřed noci. Ta atmosféra rádoby umění z toho přímo čišela (teď nejspíš mluvím jak o Zole, tak o snaze něco nakreslit).

off_Zola Jesus_37Grizzly Bear

To asi není hudba na festivaly. Byla to nuda. Vlastně jsem neviděl rozdíl mezi nimi a Rolling Blackout Coastal Fever, jen tihle byli headlineři a byli psáni všude velkým písmem. Jejich největší hit z reklamy na Peugeot jsem slyšel při odchodu z areálu.

off_Grizzly bear_39

Tři dny poslouchat vše, co bylo k dispozici, mě dostalo do stavu naprosté lhostejnosti k čemukoliv. Aspoň jsem si to myslel, ale pak jsem dorazil do centra, kde jsme přespávali a před usnutím jsem si pustil Davida Byrna a St. Vincent a bylo to perfektní! Potřeboval jsem se ujistit, že můj úsudek o hudbě není zcela zdecimován.

 

off_Wojciech Bakowski_28

Taky se ukázalo, že jsem tam byl opravdu díky tomu kreslení. Vím, jakou hudbu mám rád, můj záběr je myslím poměrně široký, ale psát o ní neumím,

festivaly nemám rád (což se nezměnilo, i když musím uznat, že OFF je jeden z nejpohodlnějších na kterých jsem kdy byl),

obecně o hudbě nikdy nic nečtu a nechápu lidi, kteří ano. Zkrátka pokud jsem napsal něco špatného o vaší kapele, tak pardon, ale stejně je to jedno.

This slideshow requires JavaScript.

Text + ilustrácie: Jindřich Janíček, Editor: Karel Havlíček

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *