10. Jún, 2025
Drahý deníčku,
jsem zpět v Alice (kultúrny priestor v Kodani, pozn.red.). Nakráčela jsem si to sem jako úzkostný hurikán zvenku, jelikož jsem vykročila z několikahodinové studijní seance v knihovně místní univerzity. Mimochodem, tož aktuálně spadá mezi mé koníčky, hledat, odkrývat, schovávat se, učit, předstírat, že se učím v místních kodaňských knihovnách. Navštívila jsem jich zhruba zatím devět. Za pár dní mě totiž čeká nepřerušovaná čtyřhodinová zkouška z účetnictví v kobce na pokraji města.
Vraťme se ale ke vstupu dveří, kde jsem ze stresu, že nic nestíhám, že nestihnu Space Lady, kterou mi jednoho večera nabídl algoritmus jako možná-se-ti-bude-líbit večerní zobání Major Tom. Líbí-se-mi zobání vedlo k poslechu dalších syntezátorových žížal. Alas mé velké nadšení, že Lady of outsider music přiletí do Kodaně, kde jsem já tím totálním outsiderem.
Z mých drobných poznámek z toho večera, můžete posoudit sami, jaký byl předskokan:
Predskokan si dává načas jak svině
Jen jeho hlas a syntetizátory a jede si sám na stagi.
*Byla taková i space lady kdysi? Spíš ne. Ta to asi táhla celou performance.
Publikum Space Lady jejího veku tak trošku nezajíma tenhle člověk
Zajíma je ona
Takže tu pošlapujeme a čekáme až přijde na radu
Starší publikum už ví co chce. A co ne
Takže tu sedím na schůdkach – Btw mega se šiknou. A všechny venues by tohle měly mít pro nízký lidičky jako já, co se nechtějí tlačit vepředu a chtějí vidět přes hlavy publika.
Z nebe sestoupí, najednou se zjeví, drobná, malá, okřídlená na pódiu. Interně všichni jásáme. Ona a její Casiotone MT-40.
Protože jsme v Alice a protože je to trošku všecko podivuhodné, první tóny doprovází s pohádkou Alenka v říši divů. A já se divím, že tu vůbec jsem, že tu stojím a možná klasicky moc sním.
Jaké to bylo na ulicích San Francisca za 60. let? Být uprchlíkem ve vlastní zemi? Skrývat se u Mount Shasta, svobodná, ale ve strachu? Jsem já taky uprchlicí ve své vlastní zemi? Nebo byla jsem? Kde je má zem? Celý svět? Skoro jsem zapomněla, ale pocit dostat se ven, vykouknout, v mých útrobách klíčil od těch něžných adolescentních let. A potom jsem zaklepala na dveře v Říši divů a překročila práh Londýna, posunula jsem se, dovnitř, našla jsem se. Půdu ve vlastních nohách a svoji svobodu.
Cváláme dál, na tónech „Ghost Riders in the Sky“, které šeptem doprovázím já vlastním hlasem. Space Lady se svěřuje, že má ráda duchařské povídky. Tíživá únava proniká mým tělem.
Koncert se schyluje ke konci, hlas Susan Dietrich selhává, okamžik se uzamyká na klíč.
–
Text: Binh Mai Thanh
Pridaj komentár