Po minuloročnej pauze sa Festival Trať vrátil vo veľkorysejšom formáte a dočasne opustil komorné staničné priestory. Novým útočiskom pre experimentálne umenie sa stala industriálna hradecká Sýpka, ktorú organizátori pripravili na podujatie väčšieho rozsahu. S organizátormi Mankou a Antonínom (Sorbitol Drops) sme sa rozprávali o tom, ako sa vyrovnali so sťahovaním do industriálneho priestoru, prečo im tento ročník prebehol nečakane hladko bez bizarných incidentov a na akom princípe stavajú svoju rozmanitú hudobnú dramaturgiu.
Tento rok sa nekonal Festival Trať na nádraží, ale v Sýpke. Ako ste sa dostali k tomuto priestoru? Narušilo vám to nejako pôvodné plány?
Manka: Vcelku organicky jsme se v průběhu plánování odklonili od varianty rozkošného, ale malinkého nádraží v Olomouckém kraji k variantě, která mohla být velkolepějším návratem po naší loňské pauze. Do prostoru jsme už byli jednou přizváni od hradeckého kolektivu MENU a nově jsme s panem majitelem vyklidili a připravili sýpku k akci většího formátu. Velký s/o patří jako vždy našim dobrovolníkům a rozšířené crew, bez nichž bychom to vůbec nedali. Ta velkorysost prostoru byla velmi osvěžující, i když produkčně náročná.
Ako hodnotíte návštevnosť a celkové pocity z tohto ročníka, máte radosť? Vidíte možno nárast návštevníkov v porovnaní s predošlými edíciami?
M: Radost máme! Naše návštěvnictvo roste, jednak lehce svou početností, a také svou otevřeností k různorodosti dramaturgických linek. Velmi si vážíme toho, že můžeme zařadit do programu i náročnější gigs, ačkoli se to stále snažíme vyvažovat a nepřetížit.
A: Kolem Trati během let vznikla stálá návštěvnická skupina, která se každým rokem rozrůstá. Jak zmiňuje Manka, je moc zajímavé a milé sledovat jak se lidé z různých skupin, kteří třeba primárně vyhledávají jednu určitou část programu, otevírají všem dramaturgickým linkám a s odvahou a zvědavostí je prožívají.
Hradecká Sýpka mi prišla ako výborný priestor pre experimentálne umenie. Zvažujete aj pokračovať v tomto industriálnom priestore? Alebo už máte v pláne zas iné priestory na 2027?
M: Zatím jsme plni dojmů ze zrovna završeného ročníku a plánování odkládáme. Nicméně dveře nám tu jsou otevřené, tak se uvidí, jestli přece jen nastal čas se po kočovné pouti usadit, nebo budeme ještě bloumat dál. Nápady bychom měli…
A: Jedním z hlavních principů projektu vždy bylo stále se posouvat, měnit lokace a nezůstat na jednom místě. To ostatně souvisí i s zaměřením na tranzitní (mezi)prostory podél železnice a zkoumáním možností jejich kulturního využití. Každopádně je možné, že spolu s tím, jak festival stárne, se představa usazení se natrvalo stane víc a víc relevantní.
Čo vás možno prekvapilo z tohto ročníka, alebo aké boli najbizarnejšie príhody?
A: Za sedm let pořádání akce jsme bizarních příhod nasbírali nespočet. Ať už jde o konfrontaci s agresivním opilcem v Chomutově, který na druhý den festivalu přišel na akci jako náš sekuriťák, zjištění, že louka určená pro stanové městečko je vlastně bažinou, nebo nečekané a ve výsledku hodně nepříjemné setkání se zakladatelem jedné ultrapravicové politické strany během “scoutingu” nové lokace pro festival. Je až podezřelé, že letos vše proběhlo poměrně poklidně, bez fuckupů a nepříjemností.
M: Překvapivě letošek proběhl hladce. Nejvíc jsem se divila, že nikoho nezlákalo vypravit se tajně na střechu;)
Aké problémy, či už technické, organizačné, priestorové, umelecké, ste museli tento ročník riešiť?
M: Výzva byla v přípravě přes rok, kdy část týmu byla vzdálena i přes několik časových pásem. Mediovat hybridní schůzky a zůstat namotivovaný investovat svůj volný čas není vůbec samozřejmostí.
A: Souhlasím s Mankou, že těžkým úkolem bylo celoročně udržovat pravidelný kontakt mezi celým organizačním kolektivem, když jeho jednotliví členové a členky žijí na různých místech. Dále bylo již klasicky výzvou skloubit využití hlavní festivalové scény tak, aby se na ní mohl dít plynule jak hudební, tak divadelní program. To se myslím, letos vydařilo bez větších komplikací.
Inšpirujete sa aj inými festivalmi, podujatiami, kolektívmi, či už z ČR alebo zo sveta? Ak áno, v čom?
M: Ráda se učím od akcí menších nebo podobné velikosti, sleduji jak kreativně přistupují k produkčním výzvám, dramaturgickým záměrům i prací se svou komunitou.
Ako ste pristupovali k hudobnému programu? Podľa akého kľúča ste vyberali umelcov?
A: Asi se nedá říct, že by hudební dramaturgie měla nějaký jednotný klíč. Jde o poměrně pestrou škálu projektů, jejichž seskládání do celkového lineupu podléhá různým estetickým, kontextuálním a náladovým nuancím. V rámci programu by se dalo mluvit i o rozdělení do takových malých dramaturgických bloků, kde se spolu setkávají umělci a umělkyně z různých prostředí, jejichž tvorbu spojují určité sdílené charakteristické rysy.
Jedno z takových setkání letos utvořily například polyrytmické hypnotické sonické krajiny argentinské umělkyně Vic Bang spolu s zamlženou extatickou psychedelií severoitalského dua Babau. Specifický programový mikro-blok tvořili letos i polský bubeník Gary Gwadera a maďarský producent bloodythinkpad, kteří oba představují lokální interpretace chicagského footworku, žánru, který i přes svou místní specifičnost, byli schopni autenticky protnout s východoevropským kulturním kontextem. U Gwadery se jedná o spojitost s polským folklorem, a to tanečním stylem oberek a mazurkou, u bloodythinkpad se přiznaná pocta legendám footworku jako je DJ Rashad nebo DJ Spinn spojuje s maďarskými popkulturními referencemi. Důležité je pro mě zaměření na východoevropskou experimentální scénu, která v prostředí českých festivalů, myslím, není vždy úplně adekvátně reprezentována. Projekty z Polska, ze Slovenska či z Maďarska se na Trati objevují i díky mému dlouhodobému sledování aktivit tamějších labelů, jako jsou například slovenská Mappa nebo polský Pointless Geometry, a kolektivů, jako je budapešťský HUNGAROTEK.
Máte nejaké plány, ktoré by ste radi uskutočnili v budúcnosti? Či už je to nejaký konkrétny priestor, umelec, alebo koncept?
A: Kromě nového prostoru na Žižkově, který se pravděpodobně mimo jiné aktivity stane i útočištěm pro nějaké akce spojené s Tratí, chystáme ještě již tradiční event Trať Off the rails, který proběhne v listopadu v Divadle 29 v Pardubicích.
M: Připravujeme nové zázemí na Žižkově a těšíme se, že budeme moct brzy odhalit, co se bude dít tam!
–
Otázky: Krištof Budke / Sledujte Festival Trať na Instagrame
Pridaj komentár