Skladatel a multiinstrumentalista stojící za projekty Božské Soaré, God and Eve nebo Raptor Koch o tom, kde najít svojskost, když jdeš do každého žánru, o čem bude nová deska „Soaréčka“ a jestli je potřeba kritizovat kolegy.
Na Slnko Records se píše, že Boh Vajec je tvoje alter ego. Co to znamená?
Ono to vzniklo tak, že sem kámošovi a jeho frajerke raz ráno spravil strašne dobrú škvareninu a ona mi povidala, že sem boh vajec. Ked sem začal robit hudbu, tak sem si povidal, že by bylo vtipné, keby sa tak volám.
A je rozdíl mezi Grimmem a vejcema?
Akože… já to tak mixujem. Neco robím aj pod svojím ménem, lebo občas sa špáram aj v klasickej hudbe, tak sem tam potrebuješ použit svoje reálne meno. Asi není úplne košér všadze dávat Boha Vajec.
Boh Vajec za koncertním křídlem.
Jako byl by to bizár, nebránim sa temu. Ale robím si to jak to cítim, že nejaký projekt je na Richarda Grimma a další zas na Boha Vajec, nejak si to rozhadzujem po svojem. Snažím sa ale šecky projekty spravit tak, aby boli nejak relatenuté na toho boha. Božské Soaré, God and Eve, Boh a Béreš… Vlastne väčšinú spolupráce, co riešim, majú nejaký “božský prvek”.
Je to nějak spojený s vírou?
Ne, len s týma vajcama. Teda já nejsem veriaci čoviek, není to prepojené, že by sem nejak worshipoval Boha. Je to čisto prezývka. Sem proste vajcový Boh. Šecko musí mat nejakého Boha, chápeš.
Vystudoval jsi klasickou skladbu na HAMU. Přijde ti, že je rozdíl mezi vystudovaným a nevystudovaným hudebníkem nebo hudebnicí?
Nemyslím si. To, že študuješ tú klasiku, ti určite dá nejaký background, kerý dokážeš potom využit, a jako je to rozdíl, ked víš, co robíš, to je jasné. Ale mám napríklad oblúbeného umelca, Saula Adamczewskiho z Fat White Family, a myslím, že on není študovaný hudobník, ale v rozhovorech odkazuje, že počúva takú a hentakú klasiku, nejakého Feldmana a hento šecko… A ked sem počúval ty jeho sólové veci, tak je to tam hrozne cícit. Alebo sme teraz se Soaréčkom hrali s Denisom Bangom a bolo to popiči, hrál úplne neuveritelne. Keby to s čím hral na tom koncerte prinésel na HAMU, tak je to úplne v pohode, aspoň za mňa.
Tak on je zrovna klasickej pianista, ne?
No, tuším není! Ja sem sa s ním potom bavil a on byl taký, že „študoval sem na ZUŠke nejaký jeden rok keyboard a potom sem sa na to vyjebal a začal sem si hrat sám.“ Tak som bol ja zas taký, že „Okej, kámo, dobre, v pohode”. A tam mi došlo vlastne, že je to fakt skúr o tem, co počúváš a jak, a co si z teho chceš zebrat. Ked počúvaš „zaujímavé“ veci a bereš si z nich inšpiráciu, tak ti to pomože byt lepší. Nepotrebuješ poznat vlastne ani noty, abys byla na podobném leveli jak nekdo študovaný.
Ta otázka je dost inspirovaná mým mladším bratrem, kterej studuje hudbu a často právě hodnotí českou muziku optikou nějakýho formalismu, jestli má něco nějakej nápad, motiv. Ale taky je mu jedenadvacet.
Do teho doraste.
Měl jsi to takhle někdy?
No, ked sem mal dvacet… Múj indie boy band byla najväčší vec na svete a šeci byli na píču. Ale človek se vyvíja, aj začne počúvat iné veci a proste ti dojde, že ti len šibalo. Ale tí experimentálne veci dneska, alebo rúzne kapely mi prídu často až podobné klasike, lebo klasika dneska už nejsú len sonáty, symfónie a sláčikové kvartetá, respektíve, ani né že dneska, ale fakt dlho. Též ludé experimentujú se zvukem, alebo elektronikú, alebo hocičím vlasnte.
Kdo teda hraje líp na piáno, ty nebo Denis?
Já nevím! Docela mňa bavilo, že mi vyprával, že on sa ví tvárit, že dobre hrá, lebo ja to fest poznám, též to zvyknem robit… Možno je asi aj lepší. Bylo to fakt dobré. Ťažko sa to porovnáva. Každý má nejaký svojský štýl a v nečem je lepší a v nečem je horší. Takže každý sme… iný, by sem povidal.
Tvůj debut Antihudba z roku 2019 i následující deska punk (2021) mi přijdou vlastně mnohem víc crazy než to, co děláš teď. Vyměkl jsi?
Jáj? Nemyslím, že by sem vymekel, skúrej sem presedlal na iné veci. Tá Antihudba a punk byli také, že sem si proste chcel neco spravit, mám rád takúto „šílenú hudbu” a proste mňa to baví. Ked sme začali robit s God and Eve, tak to byli zase Eviné nápady, ja sem to aranžoval a chcelo to íst vícej do popu a být vícej „prijatelné.“ Soaré je zase také, že sem nikdy nerobil ambient alebo temu podobné veci. Proste si tak plávam a skúšam rúzne veci. A ten „crazy prístup” sem vlastne prehodil do teho, že robím hudbu na 3D tlačárni.
To byla hnedka další otázka. To jsi slyšel 3D tiskárnu a políbila tě múza?
V podstate hej. Mám vztah k field-recordingu a baví ma nahrávat veci aj práca se sound designem, lebo je to zas iný svet a víš tam byt ináč šílený. Ked sem ešte chodil na školu, mali sme raz spoluprácu HAMU – UMPRUM, kde sme mali robit hudbu k animákom, a ja sem schytal tí 3D tiskárny. A ked sem to nahrával, tak mi to prišlo vlastne super, ten elektromagnetický šum, rúzne motory… Potom mi napadlo, či sa to nedá nejako ovládat. Mám spolužáka Patrika Hermanna, kerý sa venuje programatorčeňú, tak sem ho poprosil, že či to nesce nejak vymyslet. A nakonec sa aj on do teho mega zažral a začali sme to robit celé spolu. No ano, osvítilo ma, ked sem to počul. Co ti jebe. Tlačáreň.
Je nějakej žánr, kterej je ti nejbližší?
Múj velký vzor je Frank Zappa, to ma naozaj hrozne ovplyvnilo. A kúli temu mám takú slabost na to, že nevím veci robit úplne minimalisticky. Aj ked je to ambient alebo drone music alebo hocico, stále potrebujem, aby sem to mal precpané nejakú akciú. To si hovorím, že je možno také neco moje, ale ináč… mňa proste baví robit hudba. Je mi to fakt jedno. Kým to není reggae alebo ska, tak je to úplne že fuk. Ked mňa nekdo do nečeho zavolá, tak sem taký, že proč ne.
No tak třeba Taký pekný, veľký je dost žánrová horská dráha, od takovýho polo-ambientu přes fusion po totální popinu. Byl koncept od začátku, že to bude takhle rozpřažený?
Hentam sú nápady vždycky Eviné, vymýšla ich ona a ani nechcem, aby tam ten múj input byl až tak velký. Dávali sme to strašne dlho dokopy, lebo já sem byl tu v Prahe, ona tam v Bratislave a nejak to celé nefungovalo… až už sme to fakt museli spravit. A initial idea bola, že spravme že úplnú kokotinu. To nemalo byt ani dobré, proste totálny experiment. Tak mi naposílala rúzne frky, co si nahrávala doma, povyberali sme z teho dobré nápady, a každý byl žánrovo trochu iný. Ale mňa to vlastne celkom bavilo, v zmysle, tak spravme teda fakt eklektickú vec. A nechcel sem, aby sa ten album na neco hral. Strašne mňa nebaví také to, že „pome to konceptuálne uchopit a takto to bude znet.“ Aj ked počúvam nejaký album, tak sem rád, keď mňa tam neco prekvapí, že co je toto? A proč to tam je? Mám z teho potom lepší zážitek.
Měli jste i přes tohle všechno snahu najít nějakou soudržnost toho alba?
Zas jasné, to jako nemóžeš len tak naflákat mírnix dýrnix, to by byla samozrejme blbost. Ono to dost spája, že je všadze Evin hlas, lebo má velmi svojský prejav, to je také lepidlo. Ale aj ten aranž sem sa snažil robit tak, že nech to sú iné žánre, ale nech to má podobný sound jak celek.
V tvojí tvorbě celkově absentují texty, respektive tam jsou, když je napíše někdo jiný. Máš ambici i bez textu vyprávět nějakej příběh? Nebo dá se vyprávět beze slov?
Jo, dá sa… Ja celkovo tú svoju hudbu berem jak vytvárání si nejakého vlastného svjeta. Nemám väčšinú úplne presnú myšlenku, co by sem tam chcel povidat, skúrej mi príde, že to vytvorí nejakú vlastnú formu života a stačí mi, že je to takto jemne abstraktné. Co sa týka tých textú a proč to tam neni, tak ja moc nevím písat texty vlastne, a keby tam neco napíšem, tak je to sračka. Ked sem to skúšal, tak je to taký ten pocit, že to tam máš, kukáš na to a… ne, nechcem to tam, to je píčovina.
Tak to je zas ale dobrý, znát svoje limity…
No, nemáš potom texty v skladbách. Ale zas vďaka temu sem našel rúzné super spolupráce, treba s jedným kamošem z Berlína, kerému sem raz poslal nejaké svoje „šílenosti” a on mi poslal naspátky komplet aranž spevu a texty, a začali sme spolu takto kolaborovat. On strašne dobre vystihuje, o čem tá skladba vlastne podprahovo je, nájde tam ten zmysel kerý tam cítim vlastne aj já a spraví z teho už reálny príbeh, kerý by sem ja nevedel konkretizovat. A to mi príde super.
Jak bys popsal kvalitativní rozdíl mezi spoluprácemi a úplně samotářskou sólotvorbou, byť ta je v hudbě technicky dost obtížná?
Ono to má svoje pros and cons. Musíš jednak robit kompromis. Ked sme spolupracovali s Evú, tak sem sa tam dostkrát odpustil a ona ma fakt musela urgovat, aj sme sa hádali o nejaké veci a museli sme dospet do nejakého spoločného bodu. Proto mňa nebaví robit hudbu s kapelú ináč, lebo to je milión názorú a to fakt… dvá ludé stačá. Ale pri každém je ta míra kompromisu iná. Napríklad, s tým kámošem z Berlína sem já vždy spokojný s tým, jak to spraví on, on je spokojný s tým, jak to spravím já a je to vlastne ve výsledku ovela lepší, jak keby to robím sám. Ale nekedy sa stane, že fakt hledáš tú cestu, což je trocha problém, ale zas ťa to dovede nekam inam. Ked si robíš veci sám, tak sa vela naučíš a vela vecí si spravíš po svojem, což je super, ale ked to robíš s nekým druhým, tak tam často pridá veci, co ty robit nevíš. V Soaréčku Dominik robí mrte veľa zvuku, a ja absolútne nevím robit s modulárnym synťákem napríklad.
Když jsme u Soaréčka. Ty skladby jsou dost dlouhý a trvá, než se v nich dostaneš k akci. Je aspoň tady za tím zvukem nějakej příběh?
Tam jo. Lebo toto je troška zase v Dominikovej réžii a on má rád tu príbehovost. Což byla pre mňa zas novinka, že sme fakt začali budovat nejaký príbeh a tí skladby sú za sebú dané tak, aby to do toho príbehu sedelo. Ked bude release vinylu toho albumu, tak tam aj máme takú vysvetlivku, o čem to vlastne je.
K vysvětlování tvorby se mimochodem stavíš jak?
Asi záleží, co to predstavuje, alebo jak je položená otázka. Ked sa nekdo opýta na album Soaréčka, tak to vím pomenovat, lebo to tak je. Ale keby sa ma nekdo opýtal, že jak sme to robili, tak… ty kokos, nevím, začali sme neco hrat no. Nemám problém s vysvetlovaním, ale závisí, jak tá otázka proste stojí.
A o čem teda bude to elpíčko?
Ty vole, ja teraz nevím. Bojím sa, abych nepovedal, že je to o nečem a není to o tom. Dominik by to vedel ovela lepší vysvetlit. Tí pesničky sa volajú Únik z rajskej záhrady, Jamakoši na lúke, Sladká nevedomosť, Unavený Félix a Ľahší ako obláčik. A ide o to, že na Úniku z rajskej záhrady je nejaká bytost alebo dve alebo nevím, keré žijú v úplnej dokonalosti a tá ich začne nudit.
Zas ten Bůh.
Hej. Tady to má dost božskú tématiku vlastne. No a tak si poveďá, že zestúpia z toho raja do sveta a začnú sa zujímat o to, jak to na tom svete funguje, cítit iné pocity. A dojdú na lúku, kde je nejaký Jamakoši, povedzme, že je to taký starý ujo, kerý je sám na tej lúke a celé je to tam krásne a oni sú očarení, že to je paráda. A z tej lúky cestujú cez pesničku Sladká nevedomosť, lebo nepoznajú svet a tie dark veci, ktoré v nem sú. Dostávaju sa do mesta a už majú interakcie s luďma. A to ich začne štvat a príde im to príliš, to mesto je prepchané vecmi a zvukmi, až im to príde desivé, sú z teho sklamaní a nechcú tam zestat. A z toho mesta utekajú cez pesničku Ľahší ako obláčik do nejakej vlastnej predstavy raja. V hlave si vytvárajú nejakú vlastnú fantáziu místa, kde sú spokojní. Je to taká cesta hladaňá nejakého… nevím, zmyslu, kde sa cítiš naplnene.
Chápeš se jako příslušník nějaký party, subžánru, něčeho? Vztahuješ se k nějaký skupině lidí?
Podla mňa na temto malém písečku je to také, že sme všetci nejak prepojení. Všetci ludé, co robia hudbu a není to úplná popina, Viktor Ori, Adam Dragun z Berlin Manson, Vojdi, nevím, hocikto, všetci sa vlastne poznáme. Celá tá slovenská grupa. Ja nejsem úplne súčast nejakej partie, ale kamarádíme sa. Vlastne možno chalanov z kapely Vojdi by sem si asi privlastnil trocha za svoju partu ked je o tem reč, lebo sme spolu hrávali v spoločných projektoch a mám k nim asi najbližší, tak kamošsky. Tým, že už tu žijem nejaký ten rok, tak aj v Česku to mám zažité nejak. A ked nejakých ludí nepoznám, tak mám pocit, že sa proste aspoň registrujeme. Což ma vlastne dost baví a príde mi to pjekné, že my šeci robíme hudbu a je super, že sme takto prepojení, víme pokecat o počasí aspoň a tak.
A má to nějaký stinný stránky? Mě třeba přijde, že máš pak takovou autocenzuru v tom, že se nemůžeš moc o něčem nebo o někom vyjádřit kriticky.
Toto je velmi náročná téma podla mňa… povedzme, že mám rúzne uhly pohledu. Jeden je taký, že trocha tam tá kritika chýbja, lebo tým, jak sú šeci prepojení, tak sa obviously podporujú a nechcú si kydať do zelá, jak sa ríka.
Plus je tam nezpochybnitelnej faktor toho, že slovenská kultura je…
V píči.
…Takže je tam ta semknutost potřeba.
To je pravda. Ale tak povedzme, že jeden pohled je, že tam tá kritika neni a mala by byt. Ja sem byl dost aj taký ešte docela nedávno, že mi chýbja, alebo že by sme mali byt k sebe aj verejne uprímnejší, kritickejší. Ale nejak sem sa bavil s kámošem o tem, kerý má vlastne pravdu v tom, že… Jako proč bys to vlastne mal kritizovat? Na co je vlastne tá kritika? Malo by to mat nejaký účel, kerý ťa má nekam posunút, a možeme sa nejakú konštrúktivnú kritikú neco naučit, ked už. Ale to si myslím, že si ludé medzi sebú vyprávajú a že to není potrebné dávat na internet alebo explicitne hovorit, že „toto je na kokot.“ Asi fakt stačí, ked si to víme povidat. Veď tí ludé sa bavia a veďá si povidat, že je neco také alebo onaké. Bavil sem sa raz s Viktorom, že ten jeho album mi nejak nesedí úplne, ale proste sme sa o tem bavili jak ludé. Je to úplne na míste a v porádku. A nejaká tvrdá kritika není úplne nutná, lebo… nač to vlastne je? Nač ja budem hovorit, že tento album, kerý je nominovaný na toto a na hento, je na hovno? Sú tam také, trebars Rádiohlavy moc nedávam a mohli by tam byt kvalitnejší záležitosti. Ale zas sú tam v rotácii albumy, za keré ludé hlasujú, a kdo sem já, aby sem vyprával, že toto je na hovno? Sú to vlastne ludé, kerí si spravili hudbu, kerú majú radi oni, tebe to nemusí sadnút, ale furt je to len hudba. Akože… nemusíš to počúvat. V pohode. Vlastne ani nevím, proč to nekoho takto sere, lebo je to fakt neco, co nemusíš fest riešit.
No a jak moc slovenská je tvoje hudba?
No najviac slovenská. Žiadna iná. Víc slovenská už byt ani nemože, ked sem Slovák. Ja fakt strašne nemám rád, ked nekdo vypráva, že neco zní jak ze zahraničá. To mi príde jak úplná debilina. To bylo možno na míste, ked ludé po revolúcii začali preberat trebárs štýl nejakého rapu a chceli znet jak s Amériký. Chápem ten naratív, ale dneska mi to príde už úplne bezvýznamné. Co to znamená, že toto nezní slovensky? Jak to zní, maďarsky? Britsky? Proč? Si Slovák, tak robíš slovenskú hudbu. Keď robíš s nekým z inej krajiny, tak je to nemecko-slovenská hudba, napríklad.
Propisuje se nějak, co posloucháš, do toho, co skládáš? Třeba Čágo belo, šílenci 7.
To mňa ovplyvnilo najvíc v živote. Ale hej. Mňa to cédečko ovplyvnilo, bez srandy. Napríklad v tem, že ked sem to počúval jak decko, tak to bylo napratané hentými coverami, takú tú diskotékú, a že to malo dropy a bylo to vlastne vtipné. Aj toto ťa može ovplyvnit, ta hravost v tem. Ked sem prišel na školu, tak sem začal počúvat klasiku, což ma ovplyvnilo též, lebo klasika je od 20. storočá plná šíleností, a též ťa to naučí nad hudbú ináč rozmýšlat. Jaký sound chceš dosáhnut a jak ho dosáhnut, a kopu iných vecí. Ovplyvní ťa to. Keby nikdy nikdo nic nepočul, tak neví spravit nic. Je dobre, že si snažíš brat rúzne kúsky, napodobnit ich a tým si formovat svoju vlastnú identitu. Z teho zlepenca tých blbostí, co počúvaš, si povytahuješ črepiny, z kerých si vyskládaš seba. To je taká moja teória na to, jak funguje to, že je neco tvoje, alebo jak si človek vytvára vlastný štýl. Proste sbíráš rúzné veci furt kadetade a lepíš to po svojem.
–
Rozhovor: Ema Labudová
Pridaj komentár