Československé duo Zaffer 9 v červnu vydalo svoji debutovou dlouhohrající nahrávku Mother Lode. Helena Hájková s Viktorem Jenčušem v rozhovoru se Swine Daily poukazují na důležitost vnímání žánrové estetiky: nahrávkou boří struktury tíživé současnosti skrze noise, křik a metalové samply, které společně tvoří působivou reimaginaci witch housové hudby. “Hudba Zaffer 9 umí být naštvaná i zlá, v tom je její síla. Je něco fascinujícího, subverzivního v tom, že přijde holka a začne na tebe křičet. Mother Lode tvoří prostor k vyjádření vzteku i pro posluchačstvo,” popisují v rozhovoru.
Jsou to dva roky od doby, co jste vydali debutový EP Milk, se kterým jste doslova vlétli na pole českého elektronického experimentu. Co bylo v procesu nahrávání desky oproti debutu odlišný?
Helena: Při nahrávání Milk jsme ještě moc nevěděli, co chceme dělat za hudbu, formovali se, zjišťovali, kam chceme směřovat.
Viktor: Práve ten čas je rozdiel. To EP sme zbúchali za pár mesiacov, nahrať Mother Lode nám trvalo dva roky. Nakoniec som ale za ten čas rád, lebo to zachytilo veľa rôznych vývojov v našich životných cestách. Som úplne iný človek, aký som bol pred dvoma rokmi, a je crazy to vidieť odrazené v hudbe.
Mother Lode je oproti EPčku nejen zvukově nabitější a konzistentnější, slyším z něj taky podstatně víc společensky adresovaného, křehkého vzteku, rozpolcenosti, kritických výkřiků. Stojí za albem nějaký centrální pocit, myšlenka, koncept, nebo je to spíš prostá reflexe současný společensko-politické nálady?
Helena: Já mám Milk moc ráda v tom, že je hravý, je v něm čistá radost z tvorby. Když jsme ho dokončovali, zavřeli jsme se na dva týdny a jen makali na EP. Teď už se lépe známe, jsme oba politicky angažovaní, Viktor i profesně. Nebojíme se být společenští, a hudbu dělat v tomto smyslu víc syrovou. Netvoříme ji ale cíleně se záběrem do nějakých témat, víc ale spolu diskutujeme, čím nás svět okolo tíží. Když jsme vydávali EP, byl na vrcholu hyperpop, svět byl tehdy hravější. Teďka je všechno tíživější, alespoň pro mě.
Viktor: Tým, že Helča robí 99 percent textov sa viac zamýšľa nad projektom z tohto pohľadu. Mňa na našej hudbe baví, že znie ako iný svet. Často máš pocit, že skoro zabúdaš na ten reálny a si v takom sci-fi priestore. Nehľadám od začiatku nejaké spoločenské posolstvo, ale bavíme se o témach… zvukových aj iných. Tie so sebou nesú všeljaký kontext, takže sa to určite odráža.
Helena: Od začátku jsme o Zaffer 9 přemýšleli jako o sci-fi záležitosti, který mě jako žánr obecně moc baví. Mother Lode vnímám jako prostor k vyjádření vzteku i pro druhý.
Je to pro vás přirozený vývoj při skládání hudby?
Viktor: Strašne vela delá, aj čo zrovna počúváme. Aj keď všeobecne sa nám páči rovnaká hudba,každý v daný moment počúváme niečo iné, a potom z toho vznikajú zaujímavé mixy na trackách.
Co vás zrovná baví?
Viktor: Za čas, ktorý sme robili album, je to veľa rôznych vecí, čo myslím je aj počuť. Teraz dosť počúvam veci s dôrazom na sound design, ako napr. Blawan, ktorý robí prakticky svoj vlastný žáner. Neustále sa však vraciam aj k Sophie.
Helena: S Viktorem v autě vždy posloucháme Evanescence, System of a Down a Slipknot. První jmenovaný jsem nedávno hodně poslouchala. Poslední dobou mám ráda věci zahrnující screamo, vrátila jsem se k Liturgy, které jsme i předskakovali na koncertě. Snažím se teď samoučit tradiční slovanský způsob zpěvu, který je občas slyšet i na albu, říká se mu white voice – představ si to jako hulákání na les. Místo kontrolovaného operního typu zpěvu necháš zvuk skrze hrdlo co nejvíc znít. Poslouchám kvůli tomu moravské a slovanské lidové písně. Podobné samply, např. bulharských chorálů, se teď dostávají i do mainstreamu.
Oba silně inklinujete taky k metalu, a na Mother Lode je to zatím nejvíc znatelné. Např. gradace v tracku „Gasp 2“ kombinuje DnB s trashmetalovým lámaným beatem. Lásku k metalu a tvrdým kytarovým žánrům jste už zmínili v dřívějších rozhovorech: je tedy jeho rozšíření na novým albu cílený?
Helena: S rozšířením metalového soundu souvisí i estetika. Mně byla vždycky blízká: jako teenagerka jsem byla goth girl s vyholeným obočím, ikdyž samozřejmě metal nemusí být nutně goth, v Česku to ale fungovalo jako jedno komunita. Vždycky mi ale přišlo, že metal má tendenci otevírat společenský témata skrz ritualisticko-náboženské odkazy. Takhle se ostatně vyjadřujeme i my: i když to má svoje kouzlo, nejsme a nebudeme „pankáči“ nebo rappeři, který všechno dokážou říct na plnou hubu.
Viktor: 90 procent času sa bavíme o rôznych symbolikách, ktoré tam lze počuť, já skrz ně vnímam hudbu všeobecne a reflektovať témy takto je pre mňa celkom prirodzené. Na tých projektoch to môže pre poslucháčov znieť tak, že sme o dva roky neskôr len tak prišli s novými trackmi. V momente, kedy sme vydali Milk, sme začali hrať koncíky aj s nevydanými songami. A niektoré z týchto skladieb na Mother Lode sú už staré, hrali sme ich na koncertoch veľakrát a preto mi to už nepríde ako až taká veľká zmena. Niekoľkokrát sme ich ale v tom procese menili, je za tím veľa času. Nie je to nič, čo by sme rýchlo zbúchali a sme s tým spokojní.
Přijde mi i z externí pozice, že je pro vás estetika hodně důležitá. Cover desky je vizuálně úderný: jestli se nepletu, tvoje vyobrazení na něm odkazuje na japonské umění shibari, úzce spojené s performance, tělesností a absolutním vyjádřením důvěry. Zrovna koncept tělesnosti a identity není ve witch house, žánru kombinujícím experimentální elektroniku s klubovými a postklubovými prvky, často prozkoumávaným tématem. Jak tedy, pokud vůbec, koncept japonského umění shibari nebo Kinbaku ovlivnil hudební podobu Mother Lode?
Helena: V hudbě přímo, na rozdíl od reflexe tělesnosti, napřímo jeho vlivy slyšet spíš nepůjdou. Když píšu texty, používám odkazy na polykání, plivání: jsem ve filozofickým smyslu materialistka, nerada žvatlám o duši. Technika shibari mě dříve moc nezajímala, jen jsem si ji chtěla v budoucnu vyzkoušet. Cover desky jsme nemohli fotit ve dvou, já se na rozdíl od Viktora fotím ráda, ale chtěla jsem na přebalu zůstat anonymizovaná, i naživo teď vystupuju v masce. Shodli jsme se na ovázání, hlavou dolů, a napadlo mě to zpracovat právě skrze shibari. Viktora následně napadla ještě spojitost s pálením čarodějnic.
Z rituálu pálení Morény, symbolického ukončení zimního období ve slovanské mytologii, celá vizuální identita desky, vytvořená Kristýnou Sidlárovou @sida100. Právě zima byla zase důležitým prvkem ve vašem krátkohrajícím debutu. Znamená pro vás rekoncepce tohoto rituálu nějaký symbolický přerod ve vaší dosavadní tvorbě?
Helena: Já jsem těžký romantik, a trochu se za to stydím: podívám se na vodu, les a rozplývám se nad tím, jak je to krásný. Ráda žiju ve městě, ale okultní rituály mě budou fascinovat vždycky. Bude to znít cheesy, ale pálení Morény je spojeno s estetikou witch housu, i když ne úplně přímočaře. „Čistej“ witch house se už moc neskládá, navíc by byla škoda jen recyklovat beaty a postupy z roku 2012. Ta estetika je ale furt živá, a já chtěla vyobrazit tělo, který je umučený. Je pro mě důležitý, že vyobrazuje ženskou postavu, která je anonymizovaná, hoří, skrz kterou zima dochází svému konci.
Termínem witch house si několik interpretů v uplynulých letech přivlastnilo pro označení svého experimentování s internetovými hudebními žánry a mikrožánry. Je hezký od vás slyšet, že s witch housem pracujete z estetické, vizuální, textové i hudební stránky velmi uvědoměle.
Viktor: S Helčou sme sa aj veľa smiali na tom, že nás witch house objevil ako opis toho, čo robíme. Nikdy sme nemali pocit, že robíme vyslovene witch house. Rozumiem ale, že skrze tú estetiku, a jak výsledok zní a vypadá, to proste ľuďom napadne. Takýto full circle back z našej strany na Mother Lode mi prišiel vlastne celkom vtipný.
Helena: Každá estetika s sebou něco přináší, a něco bere. V popu, ať chceš nebo ne, je estetika zaměřená na tělo, krásu a líbivost, a toho jsem být součástí nechtěla. U Evanescence nebo Nightwish mi přišlo, že hrajou „jen“ roli zpěvaček: působí nebezpečně, podmanivně, dávají průchod hlasu a tomu, co jím chtějí vyjádřit.
Chápu teda správně, že seš ráda, že máš vokální i tělesnou performance i díky žánrovému zařazení ve svých rukou?
Helena: Hudba Zaffer 9 umí být naštvaná i zlá, v tom je její síla. Je něco fascinujícího, subverzivního v tom, že přijde holka a začne na tebe křičet. Fascinuje mě, že mám skrz hudbu možnost tohle dělat, líbí se mi to. Kdybych byla chlap, tak to nikoho nepřekvapí. Křik, noise a agresivní vzezření umí narušit normu, kterou vnímám jako škodlivou. Přeju si, aby tam lidi v ten moment zařvali se mnou, projevili vztek se mnou, hudba k jeho vyjádření dokáže vytvořit prostor v až ritualistický podobě.
Na Mother Lode máte dva hosty: Viktora Oriho a producenta Bols/Sloba. Zatímco Bols se podobnou měrou formuje svoji hudební identitu blendem všemožných internetových žánrů a subžánrů, Oriho „špinavá“ reimaginace punku inklinuje vašemu objevování tvrdších žánrů. Jak obě spolupráce probíhaly, jak obohatily desku?
Viktor: Já sa z nich strašne teším. S oboma hudobníkmi sme taký match-in-heaven, boli sme navzájom fanúšici našich projektov. Robíme teraz hudbu skrz celú Európu, posielame si verzie Ableton súborov. S Helčou sme na toto zvyknutí lebo sme takto hudbu robili 80 percent času od vzniku Zaffer 9, ale s tými hostami je to eště viac tricky, keď sa nafúkne tá emailová konverzácia.
Náš prvý Zaffer 9 koncert sme odohrali na tom istom evente ako Bols/Slob v pražskom Klubu FAMU. Pamätám si, že keď sme prichádzali do klubu, počul som dunieť jeho hudbu a povedal som Helči, že to znie ako fakt dobrý DJ set. A potom vidím, ako tam stál týpek s mikrofónom a noťasom, tak som si to šiel okamžite vypočuť a od tej doby som fanúšik. Potom sme ho raz stretli už osobnejšie v Bratislave na showcaseovom festivale Sharpe, mali čas sa trochu porozprávať. On poslal nápad na tento track ako prvý, já som to miloval, a poskladali sme to dokopy.
Helena: Já a Bols/Slob teďka navíc sdílíme studio, tam jsme se mohli sejít a když nám něco nešlo, tak to poměrně rychle vyřešili. Při jedný session mi navíc ukázal skvělý vocal chain. Ten od té doby používám všude. Mám moc ráda lidi, kteří si zbytečně negatekeepují svoje umělecké postupy, a naopak ho sdílí. A skladbu „Never Leave“ s Viktorem Ori a speciálně jeho scream mám momentálně nejvíc v srdíčku.
V rozhovoru pro italský podcast festivalu Dancity jste uvedli, že nechcete přestat dělat špinavě působící hudbu. Mother Lode je ale v otázce produkce natolik precizní projekt, že to působí skoro jako nadsázka…
Viktor: Musím vydvihnúť mastering Fausto Merciera. V rámci vývoja Mother Lode, najmenej v záveru, bolo mať tretého človeka, ktorý to vie s nami zaobaliť, ten missing piece. Fausto rozumel našej vízii, jak chceme, aby to znelo, a bola to úžasná súčasť tohoto albumu.
Helena: Podobnú rolu hral aj Dominik Suchý pri masteringu nášho prvého EP. Pri tomto projekte Fausto zahasoval aj do mixu a po tom, čo nám ako experiment zmastroval single „DEPART“ sme našu spoluprácu výrazne prehĺbili.
Viktor: Čo sa týka tej špiny a všeobecného experimentu na albume, je tam tiež počuť taký vtipný vývin. Dať piáno na prvý track albumu v momente, kedy máš charakteristický zvuk projektu bez neho, je celkom vtipne radikálne. Podobne tak track „Diluvium“, kde je Helčin vokál tak dominantný, že tvorí celú základnú melódiu. Ja si ale nikdy nepoviem, že idem schválne produkovať niečo noisy alebo špinavé – príde to tak prirodzene, keď sa snažím nájsť zvuk, ktorý ma baví.
Dominantní roli má vokál i ve skladbě Dornych, dnes již neexistující brněnské dominanty, a která mě jako člověka vyrůstajícího v Brně hodně zasáhla.
Viktor: Track vznikol v okolí Dornychu, v galérii Zaazrak, kde nám priestor na nahrávaní poskytol jej kurátor Šimon Kadlčák. Zrobili sme to tam cez víkend po tme, ani sa tam nedala púšťať voda, ale ten priestor je legendárny. A je to jeden z mála trackov, ktoré sme vytvorili s Helčou spolu úplne od začiatku.
Viktore, ty ses nedávno přestěhoval do Bruselu, album jste do velké míry tvořili a dokončovali na dálku. Jak vám tohle ovlivnilo tvůrčí proces?
Viktor: Ja som sa naučil robiť hudbu sám na kompe a pre mňa je to stále ten preferovaný spôsob produkcie. Takže mi je jedno, kde na planéte sa nachádzam. Zároveň si uvedomujem, že s tým releasom je tam veľa iných vecí, hlavne v tej konečnej fáze, než len samotná produkcia a je ťažké, keď do toho robíte niekoľko iných vecí a nie je to vaša jediná priorita.
Helena: Občas mi je líto, že se nemůžeme jen tak sejít. S Viktorem jsme kamarádi přes dva roky, máme dobrý napojení, rozumíme si v tom, co chceme oba dělat. Nedovedu si představit, že bych s někým jiným měla na dálku takovýto kontakt a dělala projekt, jakým je Zaffer 9.
Projevuje se to i na live shows, několik si jich za poslední měsíce odehrála sama. Jak se dá v rámci koncertu zachovat identita Zaffer 9, formovaná jako duo?
Helena: Do nějaké míry je Viktorova absence při liveku určitě škoda. Chybí jí live input z hlediska instrumentálu, se kterým si Viktor může víc hrát, a já se věnovat převážně vokálu. Což sama nemůžu dělat oboje, nedokázala bych to. Já jsem se dřív starala převážně o show jako performerka a vokalistka. Naučila jsem se ale třeba sama mluvit se zvukařema a technikama, jsem mnohem sebejistější a přísnější. Jak tam není ten chlap, co jim všechno vysvětlí, tak se s tebou někteří týpci nechtějí bavit jen proto, že jsem holka. Zvládam za nimi prostě přijít, být přísná, a říct si, jak to chci mít podle sebe.
Momentálně bych chtěla udělat nějaké veřejné prohlášení, že Zaffer 9 jsou pořád dva lidé, i když teď vystupuji sama. Každej z nás dělá na různých písních různé množství práce: některé já poskládám celé sama a Viktor dodá nějaký technikálie, další track zase vytvoří celý Viktor a já navrhnu, co změnit nebo přidám vokály. Jsem ale ráda, že Viktorovi nevadí, že vystupuji ve vizuálech a některých live shows sama. Pár hudebním fajnšmekrům to může vadit, na druhou stranu: kolik rapperů staví koncerty převážně na performance? Přesto mi ale naše společné cesty, poslouchačky hudby v autě dost chybí, a doufám, že si zase brzo budeme i vzdálenostně blíž.
Viktor: Zaffer 9 je projekt postaven nie na rozlíšenie „Toľko percent Helča, toľko percent Viktor“, je to spoločný výsledok. Rovnako potom vždy vnímam aj tie liveka, preto mi to v ničom absolútne nevadí. Viem, že Helča liveka sama stopercentne poťahá, síce sme duo, ale môžeme to za sebe poťahať vždy.
–
☞ Rozhovor: Timon Láska / Zaffer 9 nájdete na Instagrame alebo Bandcampe ☜
–
Pridaj komentár